|
|
Kočka domácí (\kur{Felis catus}) jako fenomén v ochranářské biologii - zhodnocení jejího vlivu v kontextu poklesu biodiverzity
NOVOTNÁ, Nikola
V posledních letech se po celém světě začal zjišťovat negativní vliv zdivočelých koček domácích na biodiverzitu krajin. Pomocí dotazníku, dlouhodobého sledování kořistí koček (kořist přinesená domů) a dat z databází (NDOP, záchranné stanice a kroužkovací stanice) jsme zjišťovali složení kořistí koček v průběhu roku v České republice. Dle výsledků z dotazníku přinesou kočky domů 5× více savců než ptáků. Z výsledků dlouhodobého sledování kořistí koček pak vyplývá, že kořist koček byla tvořena z 93 % savci, 6 % ptáky a 1 % tvořili plazi a hmyz. V prvním sledovaném (zimním) období přinesla průměrně 1 kočka 0,02 kořisti za den, ve druhém (letním) období 0,21 kořisti za den a ve třetím (podzimním) období 0,38 kořisti za den. Ze zjištěných informací tedy vyplývá, že vliv kočky na biodiverzitu prostředí je největší ve třetím sledovaném období, a naopak nejmenší je v prvním sledovaném období. Nejčastěji loveným a přineseným savcem za celé sledované období byl hraboš, naopak nejčastěji loveným ptákem byl vrabec. Dle našich výsledků docházelo k nejčastějšímu přinesení ptáků v letním období a savců v letním a podzimním období, což bylo způsobeno rozmnožováním prakticky všech druhů zvířat v této době. Pro kočky je pak poměrně jednoduché pak chytit nezkušené mladé jedince. Ze všech přinesených kořistí tvořila 2,6 % zvířata, která jsou v České republice chráněná. Byl tedy prokázán vliv kočky na chráněná zvířata v České republice.
|
|
|
Reakce pavoučích a hmyzích predátorů na aposematickou kořist
Koláčná, Klára ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Sentenská, Lenka (oponent)
Aposematická kořist dává najevo predátorům svou nevýhodnost pomocí výstražných signálů, které mohou být vizuální, chemické, zvukové nebo se mohou vzájemně kombinovat jako multimodální signály. Většina experimentálních prací zabývající se reakcí predátorů na aposematickou kořist je zaměřena na obratlovce, zejména ptáky. Tato práce je zaměřena na nejtestovanější skupiny terestrických členovčích predátorů - pavouky, vážky a kudlanky - doplněné méně testovanými hmyzími predátory. Většina testovaných členovčích predátorů je schopna naučit se vyhýbat nevhodné aposematické kořisti na základě buď vizuálních, pachových nebo zvukových signálů v závislosti na jejich percepčních schopnostech. Někteří si tuto averzi dokážou pamatovat i několik dní. Pouze u skákavek byla potvrzena schopnost generalizovat předchozí zkušenost s kořistí na podobnou kořist. Obranné látky předkládaných kořistí nejčastěji obsahují kardenolidy nebo aldehydy, které se ukázaly pro testované predátory jako averzivní.
|
|
|
Vertikální distribuce zoobentosu v rybníce v reakci na biomasu obsádky kapra
VÁLEK, Pavel
Vliv vertikální distribuce zoobentosu v rybníce v reakci na biomasu obsádky kapra byl testován na rybnících Rod, Dobrá Vůle, Pohořelec, Haslauerteich a Neuteich. Kromě rybníka Rod byla ve všech rybnících zastoupena různá biomasa kapra. Odběr vzorků probíhal během vegetačního období (červen a červenec) a mimo vegetační období (září). U jednotlivých odběrů byly měřeny fyzikálně chemické parametry vody. Všechny vzorky byly roztřízeny podle skupin, spočítány a zváženy. Výsledky byly prezentovány pomocí grafů. Denzita zoobentosu rybníků Dobrá Vůle, Haslauerteich a Neuteich vykazovala v letních odběrech stoupající trend směrem k hlubším částem rybničního sedimentu. Maximálních hodnot dosahovala denzita v těchto rybnících v houbkách 10 14 cm. Tento trend byl pozorován u výskytu pakomárů v těchto rybnících. Nejvyšší denzita pakomárů byla pozorována na rybníku Haslauerteich (1 687 jedinců na m2). Zmíněné rybníky byly nasezeny kaprem (K2-3). Největší denzita nitěnek na rybnících Dobrá Vůle, Haslauerteich a Neuteich byla během zářijových odběrů pozorována v mělčích částech sedimentu (0 6 cm). Maximální denzita byla 1 031 jedinců na m2. Na rybníku Pohořelec byl výskyt zoobentosu během obou odběrů zaznamenán pouze v hloubce 10 12 cm. Ostatní zástupci zoobentosu byli přítomni na rybnících Rod, Haslauerteich a Neuteich. Byl pozorován výskyt larev střechatek (Sialis) a koreter (Chaoboridae). Denzita a biomasa byla v zářijových odběrech větší. Bylo pozorováno větší osídlení jednotlivých hloubek. Jejich maximální denzita byla rybníku Haslauerteich 218 jedinců na m2.
|
|
|
Vertikální distribuce zoobentosu v rybníce v reakci na biomasu obsádky kapra
VÁLEK, Pavel
Vliv vertikální distribuce zoobentosu v rybníce v reakci na biomasu obsádky kapra byl testován na rybnících Rod, Dobrá Vůle, Pohořelec, Haslauerteich a Neuteich. Kromě rybníka Rod byla ve všech rybnících zastoupena různá biomasa kapra. Odběr vzorků probíhal během vegetačního období (červen a červenec) a mimo vegetační období (září). U jednotlivých odběrů byly měřeny fyzikálně chemické parametry vody. Všechny vzorky byly roztřízeny podle skupin, spočítány a zváženy. Výsledky byly prezentovány pomocí grafů. Denzita zoobentosu rybníků Dobrá Vůle, Haslauerteich a Neuteich vykazovala v letních odběrech stoupající trend směrem k hlubším částem rybničního sedimentu. Maximálních hodnot dosahovala denzita v těchto rybnících v houbkách 10 14 cm. Tento trend byl pozorován u výskytu pakomárů v těchto rybnících. Nejvyšší denzita pakomárů byla pozorována na rybníku Haslauerteich (1 687 jedinců na m2). Zmíněné rybníky byly nasezeny kaprem (K2-3). Největší denzita nitěnek na rybnících Dobrá Vůle, Haslauerteich a Neuteich byla během zářijových odběrů pozorována v mělčích částech sedimentu (0 6 cm). Maximální denzita byla 1 031 jedinců na m2. Na rybníku Pohořelec byl výskyt zoobentosu během obou odběrů zaznamenán pouze v hloubce 10 12 cm. Ostatní zástupci zoobentosu byli přítomni na rybnících Rod, Haslauerteich a Neuteich. Byl pozorován výskyt larev střechatek (Sialis) a koreter (Chaoboridae). Denzita a biomasa byla v zářijových odběrech větší. Bylo pozorováno větší osídlení jednotlivých hloubek. Jejich maximální denzita byla rybníku Haslauerteich 218 jedinců na m2.
|
|
|
Antipredační funkce agregací u aposematické kořisti
Mitlenerová, Barbora ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Pipek, Pavel (oponent)
Agregování je důležitou životní strategií mnoha druhů organismů. Vyskytuje se u obratlovců i bezobratlých živočichů. Kromě jiných funkcí (potravní, termoregulační, ochrana proti vyschnutí, epigamní, hibernační nebo estivační) mají agregace funkci antipredační. Agregace živočichů mohou snižovat riziko napadení a mortalitu kořisti. Snížení pravděpodobnosti útoku u agregací může být způsobeno efektem zmatení predátora (predator confusion effect), nižším rizikem objevení kořisti, rozředěním rizika predace (dilution effect), efektivnější ostražitostí členů agregace a u aposematické kořisti také zesílením varovného signálu. Experimentální studie zabývající se rolí aposematického zbarvení u antipredačních funkcí agregací testují jako predátory zejména ptáky. V pokusech jsou jako kořist často používány různé druhy hmyzu (zejména ploštice, larvy potemníka moučného) nebo kořist umělá. Aposematické signály v kombinaci s gregariozností kořisti mohou mít vliv na pravděpodobnost a frekvence útoků predátora. Délka predátorova váhání před útokem a také síla, se kterou predátor kořist napadne, mohou být rozdílné u odlišných typů zbarvení a prezentace (gregarioznosti) kořisti, a tím je šance na přežití kořisti různá. Agregace dále mohou u predátorů zvýšit schopnost zapamatovat si aposematickou kořist a zkušenost s...
|
|
|
Jsou velikost těla a druhově specifické zbarvení důležitými znaky pro rozpoznávání predátorů potenciální kořistí?
Antonová, Kateřina ; Fuchs, Roman (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
V krmítkových experimentech jsem v letech 2015 ̶ 2018 pomocí plyšových atrap testovala vliv velikosti těla a celkového zbarvení na rozpoznávání krahujce obecného (Accipiter nisus) vybranými druhy pěvců. Atrapy nesly specifické znaky dravce (zahnutý zobák, pařáty) a specifické znaky rodu Accipiter (žluté oko, respektive žluté oko a celkové zbarvení). Jako kontrola byla použita atrapa neškodného holuba domácího. Atrapy zmenšené na velikost sýkory koňadry nebyly rozpoznány jako dravec bez ohledu na zbarvení. Jako dravec nebyly rozpoznány ani velké atrapy se zbarvením holuba a koňadry. Naopak jako dravec, respektive krahujec byla rozpoznána velká atrapa se zbarvením červenky. Většina ptáků přilétajících na krmítko věnuje přednostně pozornost globálním znakům (velikost, celkové zbarvení). Pokud tyto znaky patří známým neškodným ptákům, lokálním (dílčím) znakům charakterizujícím dravce, repsktive krahujce, pozornost nevěnují. Záleží tedy na kontextu, v jakém se potenciální lokální klíčové znaky vyskytují.
|
|
|
Potravní ekologie netopýra velkého (Myotis myotis)
Bendová, Barbora ; Andreas, Michal (vedoucí práce) ; Bartonička, Tomáš (oponent)
V roce 2012 byla sledována potravní ekologie u tří samců netopýra velkého (Myotis myotis), obývajících individuální úkryty uvnitř silničního mostu u Bernartic, a nejbližší mateřské kolonie téhož druhu v obci Senožaty (okres Pelhřimov). V období dubna do září bylo v Senožatech provedeno 14 sběrů, v intervalech přibližně 14 dnů, v podobných intervalech bylo v mostu u Bernartic u každého samce provedeno 8 sběrů v období od května do září. Z každého sběru bylo následně pomocí tradiční metody preparace trusu analyzováno 20 vzorků (pelet) a celkově bylo od všech netopýrů analyzováno 760 vzorků, z toho 280 od mateřské kolonie a 480 od samců. Na základě analýzy bylo zjištěno složení potravy jednotlivých netopýrů a kolonie, kde byl sledován celkový charakter potravní niky netopýra velkého, sezónní dynamika v potravě, mezipohlavní rozdíly a individuální rozdíly mezi samci. Netopýr velký se ukázal z pohledu strategie lovu jako pozemní sběrač, v jehož potravě dominovali větší Coleoptera, z nichž zcela převažující složkou byli velcí, nelétaví, převážně lesní Carabidae, doplnění středními a menšími druhy této čeledi. Z ostatních kategorií se pak významněji objevily složky Tipulidae, Geotrupidae, Orthoptera (Tettigoniidae), Araneida a dravé larvy Coleoptera (patrně též Carabidae). Celkem bylo v potravě detekováno...
|
|
|
Krypse na principech disruptivního zbarvení
Kopčiková, Kristýna ; Kreisinger, Jakub (vedoucí práce) ; Pecháček, Pavel (oponent)
Krypse dává možnost zvířeti stát se ve svém přirozeném prostředí nenápadným, aby nebyl potencionálním pozorovatelem detekován (Cott 1940, Edmunds 1974, Merilaita 2003). Není to však jednoznačný pojem, dosáhnout krypse je možné více mechanismy. Disruptivní zbarvení je vedle zbarvení background-matching jedním z nich. Tato práce se snaží shrnout dosavadní empirickou evidenci pro význam, funkci a rozšíření disruptivního zbarvení v přírodě. Představuje zásadní experimenty testující principy disruptivních vzorů. Dle recentních studií vychází najevo, že by toto zbarvení opravdu mohlo přinášet svému nositeli nějaké selekční výhody, nicméně jsou experimenty až příliš uniformní, mají důležité metodické nedostatky a jejich výsledky jsou nejednoznačné, proto vědci nedochází k jednotnému závěru. Problematika disruptivního zbarvení je složitá a zatím nedostatečně probádaná, takže je potřeba do ní investovat ještě daleko víc práce a studia, abychom si byli jistí, zda a jakým způsobem disruptivní zbarvení v přírodě funguje.
|
|
| |
|
|
Semiakvatické ploštice jako predátoři a kořist a jejich využití ve výuce přírodopisu
JANDA, Václav
Tato bakalářská práce má za cíl vytvořit přehled doposud zaznamenaných informací o kořisti a predátorech semiakvatických ploštic (Gerromorpha), jejich potravním chování a strategiích obrany před predátory. Semiakvatické ploštice jsou uzpůsobeny pro život na hladině různých vodních těles od kaluží až po otevřený oceán. Většina z nich se živí hmyzem spadlým na vodní hladinu nebo hmyzem na hladině se líhnoucím či korýši menších rozměrů. K vyhledání kořisti používají především zrak a vnímání vibrací vodní hladiny způsobených kořistí. Jako efektivní obrana před predátory se mezi nimi vyvinula strategie tzv. "školek". Některé druhy mají složené oči se specializovanými ommatidii, které umožňují vidět jak kořist na hladině, tak predátora pod hladinou. Součástí této práce je i návrh využití semiakvatických ploštic při výuce přírodopisu. Gerromorpha jsou pro vyučování přírodopisu vhodná, jelikož je na nich možné pozorovat použití bodavě sacího ústrojí a potravní vztahy jako jsou predace, kanibalismus či kleptoparazitismus. Nenáročnost chovu zástupců infrařádu Gerromorpha zároveň umožňuje snadnou realizaci pokusů a pozorování ve školním prostředí.
|
host ::
RSS.